Vyhecovala jsem kolegy z Risku, aby psali pro tento blog, a tak mi připadá fér, abych šla s kůží na trh i já a také se vám pokusila předat něco z toho, co v Komerčce děláme.

 

Většinu své pracovní historie jsem neprožila v bance, ale v úplně jiném segmentu podnikání. Bylo to soukromé školství a vzdělávání, sportovní management i sportovní marketing, dá se říct, že i profesionální sport, média a také marketingová komunikace. Možná proto bude můj příspěvek trochu méně bankovní, ale doufám, že ne nudný. Budu totiž psát o tom, jak se prolínají moje zkušenosti ze světa sportu s poměrně mladou a zajímavou rolí Product Ownera riskových aplikací, kterou aktuálně zastávám.

Jako první téma jsem si vybrala v posledních letech všemi pády skloňovanou zkratku MVP. Na začátku jsem v tom měla totiž právě kvůli své historii trochu hokej. Tak třeba vám, kteří nejste ze sportu nebo naopak z banky, pomohu uspořádat si pojmy.

 

V kolektivním sportu má zkratka MVP jasný význam a smysl. Je to ocenění – Most Valuable Player neboli nejhodnotnější hráč. Toto ocenění je typicky udělováno vybranému jednotlivci. Nejužitečnějšímu hráči v celé lize nebo turnaji. Vyhlašuje se bezprostředně po konkrétní akci, stejně jako třeba all stars. Původně se tento pojem používal jen v profesionálním sportu (vznik se připisuje basketbalové NBA), nyní se běžně používá i ve sportu amatérském. O jeho udělení většinou hlasují členové médií nebo jury turnaje/soutěže. Někdy ale v anketě hlasují i sami hráči, trenéři, fanoušci nebo rozhodčí. 

Ve své sportovní kariéře jsem po tomhle ocenění vždycky bažila. Když děláte kolektivní sport (nejen ten vrcholový), setkáte se se spoustou cen: nejlepší střelec, nejlepší hráč, nejlepší brankář, nejlepší trenér atd. Ale být MVP, to bylo vždy nejvíc. Ukazuje to, že nejen střílíte góly, sbíráte body a zapisujete své jméno do statistik, ale i tvoříte hru, rozhodujete v důležitých chvílích a máte vlastnosti, které ostatní ženou dopředu. Jste výkonný, inspirativní a bez vás by to prostě nešlo. Takové hráče chcete mít v týmu!

 

Diana je bývalou reprezentantkou a Mistryní ČR ve florbale. Kromě toho i ráda leze po horách a jezdí na kole.

 

V agilním vývoji je MVP něco jiného. Je to hledání ryzí potřeby vašeho klienta, kterou když pochopíte, dokážete definovat, udržet v určitých mezích a dodat v požadované podobě, jste k nezaplacení. Minimum Viable Product (MVP) je přístup, kdy zpočátku vyvíjíte pouze minimum a postupně přidáváte, co je potřeba. Začít vyvíjet nějakou aplikaci od píky je obrovský risk. S MVP se ale toto riziko výrazně snižuje. Počáteční náklady jsou pak mnohem menší, produkt (v našem případě aplikace) je rychleji u zákazníka a hlavně získáte to základní – feedback.

Cesta k pochopení MVP ve vývoji je ale dlouhá a trnitá. První rok v Risku mě naučil, že ajťáci, nebo lépe vývojáři, musí mít dokonalé zadání snad i na to, kam se půjde na oběd. 🙂 Klient zase často přesně neví, co skutečně potřebuje. Takže na začátku jsme vůbec nedělali MVP. Dělali jsme věci „na přání“, které vypadaly dobře a byly dotažené do poslední tečky. Ale nebylo to ono! Postupem času, hlavně na odkladech splátek v covidovém roce, jsme se naučili, že nejtěžší je porozumět chování klientů a najít v hromadě jejich očekávání to, co skutečně přinese užitek a co se nezahodí. Když chcete třeba udělat chodníky v nové zástavbě, neuděláte to tak, že je hned postavíte všude, kam vám je architekt namaloval. Lidi vám totiž brzy začnou chodit jinudy a budou vám dupat do zeleně. MVP přístup v tomto případě by byl takový, že je tam pro začátek prostě necháte chodit. A teprve po nějaké době, až podle toho, kde budou vyšlapané cestičky, chodníky dostavíte. 😉

A můj vzkaz na závěr? MVP je dobrá věc! A to nejen v agilním vývoji v bance, kde je situace o to ideálnější, máte-li v týmu, který MVPčka dodává, nějaké MVP hráče. Ale i v životě, kde často musíte volit mezi tím, co vám skutečně přináší uspokojení a tím, co je navíc. 😉

 

Diana Brennerová